Jitka P. Nesnídalová - Blues in mind

Jitka Nesnídalová kreslí od dětství prožitém v rodině veterináře a živý vztah ke zvířatům a k venkovskému prostředí je u ní zvlášť zpočátku patrný. Po výtvarné škole v oboru užité malby v Českém Krumlově se na druhý pokus stala žačkou Milana Knižáka, pak Michaela Rittsteina a následně Zdeňka Berana, aby od každého z nich získala jiný výchozí vklad: svobodu u prvního, barevnost u druhého a důsledné řemeslo u třetího. Svou roli sehrály i její stáže a zahraniční cesty; ty později hlavně spolu s podnikavým životním partnerem. Otevřely jí dveře k uplatnění nejenom na domácí scéně. Zároveň na čas obrátily její pohled od pomalu mizejícího přirozeného řádu živé krajiny venkova k městu v jeho anonymitě a k technicky chladné podobě jeho novostaveb, stroze neosobních.

Její záběr je ale snad až bezbřehý. Tady v malbě představuje své soukromí a oproti chladu města mění se i míra zaujetí. Zabývá se vlastní rodinou a navazuje tak na soubor převážně komorních pláten první rodinné série už ze závěru svého vysokoškolského studia. V závoji mírného světla ponořené obrazy blednoucích vzpomínek na šťastné dětství, svou patinou podobné momentkám z rodinných alb, teď získávají pečeť jiné etapy: změny její role z dítěte na matku a ze sna minulé do přítomné chvíle života. Tak jako v předchozí sérii hraje tu figura hlavní roli a není jen měřítkem veřejného prostoru. Dlouho vrstvené a plně realisticky malované obrazy se od ní formou i obsahem odvíjejí. Mizí z nich předchozí časový posun do minula, patrný na obrazech typu Nedělního odpoledne nebo Sladkých snů a vše děje se právě tady a teď.

Víc ukáže sama výstava, kterou v komentované prohlídce v pátek 16. listopadu v 17.00 hodin - v průběhu letošního 23. ročníku Blues Alive - slovem doprovodí autorčin manžel, v Šumperku narozený ctitel festivalu, RNDr. Tomáš Paclik. Nechám už jenom na něm aby nám práci své ženy přiblížil...

Miroslav Koval