Jindřich Štreit - Hledání domova

Je těžké psát o Jindrovi, aby to nebylo příslovečným nošením dříví do lesa. Není nikoho, kdo by se mu vyrovnal počtem výstav, veřejných ocenění a slov doprovodných textů vydaných katalogů a knih jeho fotografií. Zbývá skromná vzpomínka na dobu prvního setkání s ním.

Známe se zhruba od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Někdy tehdy se náhle u nás doslova zjevil. Byli jsme o polovinu let mladší a jezdili pak na výstavy, které doma chystal jiným a které spolu s kosteleckou Galerií H, s olomouckým Divadlem hudby a aktivitami Jiřího Valocha byly předobrazem Galerie Jiřího Jílka; práce už určitě jiné a přece podobné, navzdory změněné situaci.

Kdo nezažil všední den na Sovinci, nemá srovnání, nepocítil ostrý kontrast venkovského ticha s ruchem tamních vernisáží, měnícím tak nepatrnou vesnici ve významné kulturní centrum. Kromě výstav pořádal Jindra pro "své sovinecké" zájezdy na koncerty a do divadel, spojené s návštěvami ateliérů, a jednou zajeli i k nám. Podlaha v patře se nebezpečně rozhoupala a v malém prostoru nahuštěné sochy z dnešní stálé expozice mísily se s návštěvníky v nepřehledném zmatku. Obojí je nenávratnou minulostí. Plynulou řadu sovineckých výstav vystřídala v létě jedna rozsáhlá v prostorách hradu, občasné výstavy v bruntálském zámku a na cesty se teď Jindra vydává sám.

Vedle dalších okruhů, například snímků z divadelního zákulisí, byly to hlavně cykly ze života na Sovinci a v jeho okolí. Drsně hladivé motivy lidí tam venku i v soukromí domova, vlídného pana faráře z Nákla, hasičů, zabíjaček, svateb, jeho "vyhnání z ráje" a schůzí u piva v hospodě. Svědectví všedních i všedně svátečních chvil života na okraji, tady a teď, a zároveň kdekoli jinde. Okamžiky pravdy zachycené v radosti i ve smutku dne, poťouchle i přátelsky, vždy ale v plné důvěře fotografovaných. Sovinec se mu stal modelem současné globální vesnice světa a nachází ho všude, ať sebedál od domova.

Výstava věnovaná jeho letošním sedmdesátinám to libovolným cyklem snímků potvrdí a platí to i pro ten nejnovější ze života bezdomovců. Sovineckým jsou blízké, ale i varovně ukazují, nakolik se od té doby nůžky nerovností nebezpečně rozevřely.

Miroslav Koval

>>>   Tonyk Kulhaj - fotografie z vernisáže   <<<