Patrik Hábl - V krajině malby

Patrik Hábl je svou vyhraněností nepřehlédnutelný. Žije na okraji Prahy, kořeny má ale ve Zlíně, společné se starším bratrem, který tu vystavoval v únoru. Oba začínali rukopisnou malbou přírodní povahy. René ji časem opustil a zamířil k linii a tvaru ve hladké malbě. Obsahem od mentální krajiny těla k metafyzice nadčasovosti znaku.

Patrik uvolněnou malbu naopak velkoryse rozvinul a posunul k jádru procesu. Vtělil ji do obrazu, rodícího se z čisté plochy a z rytmu gesta ruky, jako její podstaty. Do bytostného setkání zemitě lyrické krajiny duše s podobně uspořádanou přírodou, v její prapaměti v úplnosti uloženou ve vesmírné hmotě a proto i v nás samých. V navození až zenově cítěného obrazu krajiny bez potřeby rozpoznání motivu a velikosti, bez otázky, zda je to kámen a voda anebo hory...

Vystavuje tu krajinu, v duchu dálnovýchodním budovanou na výšku a uctívanou spolu s čínskými kaligrafy, malíři a básníky v jedné osobě jako výsostně posvátnou. Krajinu vytušenou z rozložení na hranách a přechodech. Rozprostřenou v obrysech a předělech po povrchu plátna s lehkostí rytmického členění a nečekané náhody neštětcového podání volně stékajících barev. Ve vysoké míře obecnosti, a přece nikdy abstraktní, protože všichni čerpáme z jednoho pramene živé přírody v hlubinách bytí, stejně skutečné před očima i v mysli.

Slepá zpovědní zrcadla monotypů z Popelce umělců v kostele Nejsvětějšího Salvátora se vystaveným krajinám podobají, a stejně tak i celostěnná malba v pražském Centru současného umění. Na monumentalitě, nezávislé na rozměru, Patrik nic nemění, ta je mu vlastní a u něho všudypřítomná. Snad i v tom si přirozeně rozumíme.

Miroslav Koval